Zubní výplně jsou nedílnou součástí stomatologické péče už odpradávna. Ty dnešní se ale v mnohém liší od výplní, které se používaly ještě před pár desítkami let. A s tím, jak rychle se vyvíjí výzkum nových, lepších materiálů pro zubní výplně, je jisté, že za dalších pár desítek let už budou zase o kus jinde. V tomto článku se na materiály zubních výplní podíváme zblízka – jaké se v současné době nejčastěji používají, v čem jsou přínosné a na jakých vylepšeních vědci aktuálně pracují.
K čemu slouží zubní výplně
Zubní výplně jsou důležitým nástrojem v záchovné stomatologii – tedy té části zdravotní péče o ústní dutinu, která se zabývá opravou a obnovením zubů postižených kazem, zlomeninami nebo opotřebením. Nejčastěji se používají k vyplnění otvoru, který v zubu vzniká po ošetření zubního kazu. Mohou ale sloužit ke kosmetickým účelům, kdy zakrývají uštípnutí nebo uražení kousku zubu a obnovují jeho estetickou funkci.
Druhy zubních výplní
Zubní výplně se rozlišují podle toho, jakým způsobem se vyrábějí a jak se následně umisťují na zub.
- Konvenční výplně – Konvenční výplně se umisťují přímo do zubu, hned po jeho ošetření. Vkládají se do něj v měkkém stavu, takže se přizpůsobí prostoru, a teprve potom tuhnou. Tímto způsobem se používají zejména amalgámové a fotokompozitní plomby.
- Polokorunky (inlay, onlay a overlay) – Druhým typem jsou výplně, které se nejprve vyrábějí v laboratoři přímo na míru zubu. Jedná se o tvrdé materiály, které zubař do otvoru v zubu vlepuje. To se dělá s výplněmi ze zlata, keramiky nebo galvanizované keramiky.
- Inlay – Výplň, která nahrazuje pouze prohlubeň kousací plošky zubu. Hrbolky zubu zůstávají původní.
- Onlay – Pokrývá nejen prohlubeň, ale i hrbolky.
- Overlay – Nahrazuje celou horní část zubu včetně okrajů.
Tradiční materiály zubních výplní
Už v kosterních pozůstatcích lidí, kteří žili kolem roku 8000 př. n. l., se našly důkazy snah řešit dentální problémy pomocí výplní. Tak, jak je známe dnes, se ovšem začaly používat až o mnoho let později, v 19. století. A i od té doby stihly materiály zubních výplní projít zajímavým vývojem.
Amalgám
K velmi oblíbeným materiálům zubních výplní sice alespoň ve vyšších vrstvách společnosti patřilo zlato, ale prvenství si už od 19. století drží amalgám. Jedná se o slitinu rtuti se stříbrem, mědí a cínem. K hlavním výhodám amalgámových výplní patří to, že jsou dostupné, odolné a trvanlivé. K tomu rychle tuhnou a jejich umístění je proto velmi snadné.
Amalgámové výplně s sebou ale nesou dvě zásadní nevýhody. Tou první je estetická stránka – amalgám má typický kovový vzhled, který je v ústech snadno vidět. Druhým problémem jsou potenciální zdravotní rizika související s obsahem rtuti. Ta jsou sice zatím jen předmětem výzkumů, ale v některých zemích se od používání amalgámových výplní upouští. U nás například platí zákaz používání u dětí do 15 let a u těhotných a kojících žen.
Přečtěte si také náš článek: Jak se zbavit zubního plaku a zánětu dásní
Kompozitní materiály
Jako esteticky pohlednější alternativa amalgámových výplní se v posledních desetiletích začaly častěji používat kompozitní materiály, známé také jako kompozitní pryskyřice nebo bílé výplně. Skládají se z fotokompozitu, což je syntetická pryskyřice v kombinaci s anorganickými částicemi plniva, které dodávají kompozitu pevnost a odolnost proti opotřebení.
Jejich hlavní výhodou je to, že je možné jejich barvu přizpůsobit barvě zubů. Na první pohled tak není poznat, že má člověk v ústech plombu. Jejich pevnost se podobá té, kterou má skutečný zub, a s časem nemění tvar, takže zuby nepoškodí rozpínáním nebo smršťováním, jak to může udělat amalgám.
Přečtěte si také náš článek: Nejčastější mýty a omyly v ústní hygieně
Keramické výplně
K výrobě inlayí, onlayí i overlayí při větších defektech zubů se často používá také keramika. Výplně se vyrábí z vysoce odolné dentální keramiky, jako je disilikát lithia nebo zirkon, a jsou velmi dobře tolerovány organismem. Od předchozích materiálů se liší tím, že se zhotovují mimo ústa a teprve poté se do nich vkládají. K jejich výrobě se často používá technologie CAD/CAM, která zajišťuje přesné lícování a povrchovou úpravu.
Hlavním důvodem, proč si je lidé vybírají, je jejich průsvitnost a odolnost vůči zbarvení a skvrnám. Po celou dobu si tedy zachovávají stejnou barvu, jakou mají zuby, a jsou tak prakticky neviditelné.
Biokompatibilní materiály zubních výplní
Zásadním směrem, kterým se v současnosti materiály zubních výplní ubírají, je biokompatibilita. Biokompatibilní materiály jsou zjednodušeně takové, které nepředstavují riziko pro živou tkáň. V kontextu dentálních výplní jsou to pak ty, které neobsahují kov (například amalgám mezi ně tedy nepatří).
Biokompatibilní materiály jsou pro ústní dutinu obecně bezpečnější, odolnější, trvanlivější, vypadají přirozeněji a jsou zároveň lepší i pro životní prostředí. Patří k nim materiály, které už jsme zmínili, jako keramika nebo kompozit, ale také třeba skloionomerní cement.
Skloionomerní cementy
Skloionomerní cementy se stávají oblíbeným materiálem pro dentální výplně teprve v posledních letech, ale je jisté, že mají hodně co nabídnout. Jsou vyrobeny ze směsi fluoroaluminosilikátového skla a kyseliny polyakrylové a uvolňují fluoridové ionty, které pomáhají zároveň remineralizovat strukturu zubu a chránit ho před vznikem dalšího zubního kazu.
Zubní výplně ze skloinomerních cementů ale nejsou v porovnání například s keramikou nebo fotokompozitem tak odolné, a tak mají spíše velmi specifická využití. Používají se často u mléčných zubů, kde je výplň dočasná, a díky jejich dobré vazbě zubu je možné je využít i do kazů, které nejsou po celém obvodu ohraničené sklovinou.
Nanokompozitní výplně
I stomatologie už objevila výhody, které s sebou přináší používání nanomateriálů. Širší využití nanokompozitních výplní nás sice teprve čeká, ale už teď se v tomto odvětví objevuje mnoho velmi slibných výsledků. Tyto výplně kombinují klasické kompozity s nanočásticemi, které tak celému materiálu propůjčují své vlastnosti.
Výplně, které využívají nanočástice, jsou odolnější vůči poškození a opotřebení a mají menší tendenci se smršťovat, což snižuje riziko vzniku mezer mezi výplní a zubem. Povrch výplně je díky nim hladší a dokonaleji napodobuje přirozený vzhled opravdové zubní skloviny.
Své specifické využití tak mohou nanokompozity najít například při kosmetických opravách předních zubů nebo ve výplních stoliček, které jsou nejvíce namáhané a potřebují odolný materiál.
Bioaktivní a chytré materiály
A jako ve všech oborech i ve stomatologii můžeme zaznamenat rychlý vývoj “chytrých” materiálů. Na poli zubních výplní se v posledních letech experimentuje také s materiály, které jsou schopné interagovat se skutečnými zuby a přizpůsobovat se jim. Takové materiály tak dokážou nejen opravit poškozenou strukturu zubu, ale nadále v něm pracují a podporují zdraví ústní dutiny.
Bioaktivní materiály
O bioaktivních materiálech už jsme se do určité míry zmínili. Patří mezi ně například skloinomerní cementy nebo cementy na bázi křemičitanu vápenatého. Vynikají svými biostimulačními vlastnostmi, díky nimž podporují přirozené procesy v zubu a napomáhají ke zdravější ústní dutině.
Jsou například schopné remineralizovat strukturu zubu tím, že uvolňují ionty vápníku nebo fluoridu. Tím přispívají k prevenci vzniku zubních kazů. Mohou také disponovat antibakteriálními vlastnostmi a podporovat tvorbu sekundárního dentinu. Bioaktivní látky navíc chemickou vazbu se zubem, která zaručuje pevné a trvanlivé utěsnění.
Chytré materiály
Chytré materiály jdou ještě o něco dál. Umí dynamicky reagovat na změny v prostředí ústní dutiny a měnit na jejich základě své vlastnosti. Některé například reagují na pokles pH v ústech tím, že začnou uvolňovat antimikrobiální látky, které pomáhají čelit útokům kyselin a zabraňují vzniku zubního kazu. Jiné jsou schopné účinně rozkládat mechanické zatížení zubu a snižovat riziko jeho poškození, a některé chytré materiály dokonce zvládnou samy opravit drobná poškození a praskliny.
Chcete se o pokrocích a nových technologiích ve stomatologii dozvědět více? Přečtěte si také náš článek: Digitální stomatologie: Jak 3D tisk a CAD/CAM technologie mění zubní ošetření